Článek "Vzduchoplavci - kalendář" uvádí, že "26.09.1874 francouzský vzduchoplavec A. Sivel vzlétl v Praze společně s Henrim Beudetem. Jeho montgolfiéra (balón z papíru plněný teplým vzduchem) přistála ve Stromovce na stromě, Sivelův balón přistál za obcí Klecany".
Druhá pol. 19. stol. se vyznačovala velkým rozmachem létání balónů a vzducholodí. Podzim roku 1874 byl pro pražské diváky úplným rájem. Postarali se o něj v září francouzští vzduchoplavci Henri Beudet a krátce za ním přiletěl i A. Sivel se svými balóny.
Dne 13. září byl prvním dnem vzletu H. Beudeta - se svým obrovským balónem (1 263 m3) vzlétl z prostoru Rajské zahrady, kde byla pro něj připravena speciální pec k naplnění jeho balonu teplým vzduchem. A protože neměl vlastní topeniště, byl jeho vzlety krátké. Byly však známé tím, že pod balónem prováděl na hrazdě akrobatické cvičení. Vzduchoplavec A. Sivel přivezl sebou balón o objemu 270 m3, ale ten byl již plněn plynem.
Dne 27. září uspořádali oba vzduchoplavci společný vzlet z Rajské zahrady. H. Beudet letěl s mongolfierou pouze 10 minut, přistál ve Stromovce na stromě. A.Sivel uskuečnil let s hrabětem Desfoursem, letěli více než hodinu, vystoupali do výše 2 350 m a bez závad přistáli u Klecan a tato příhoda dala podnět k tomuto hledání. O jejich přijetí a návratu do Prahy, však zprávy nejsou. Příští den (28.09.) si oba vzduchoplavci společný let zopakovali. A.Sivel měl za společníka žurnalistu A. Badaira a po půlhodině přistáli v Holešovicích.
Poslední let uskutečnil A. Sivel 04.10. s pěti spojenými balóny s názvy Evropa - Afrika - Amerika - Asie a Austrálie. Na jeho pobyt v Praze a jím uskutečněnou přehlídku balónů a jejich vzletů vzpomíná i žižkovská plynárna - to ona mu na jeho 5 vzletů dodala plyn v ceně 84 zlatých
Oba tito vzduchoplavci po ukončení odjeli z Prahy do Plzně, kde uspořádali několik dalších společných vzletů (15.10.).
Podnětem v hledání událostí ve vzduchoplavecví (týkající se Klecan), byla četba útlé knihy Josefa R. Vilímka (pražského nakladatele) "Z Prahy k Baltickému moři v balónu" (rozhlasové čtení v únoru t.r.). Napsal ji v roce 1891 krátce po ukončení tohoto letu, kterého se zúčastnil. Pro občany Klecan a především Drast je zajímavá tím, že dalšími cestujícími tohoto letu byli majitelé velkostatku - osady Drast. Ano, paní Vilma s manželem Josefem Novotným. Jak k tomu došlo?
V pátek 15. května 1891 byla zahájena velkolepá "Jubilejní zemská výstava v Praze" uspořádaná na oslavu 100. výročí první průmyslové výstavy v Praze 1791. Zahájil ji bratr císaře, arcivévoda Karel Ludvík za účasti vrcholných politických osobností. Byla to velkolepá přehlídka rozvoje a vyspělosti českého průmyslu, svědčí o tom i více jak 2,5 miionů návštěvníků - stala se chloubou monarchie. V novinách byla uváděna pod názvem "České nebe".
Z bohaté přehlídky všech divů techniky snad nejvíce návštěvníky zaujala balónová aréna. Od zahájení výstavy denně stoupal do výše (80 - 300 m) s návštěvníky upoutaný balón naplněný svítiplynem podnikatele Hoffmanna. Byl na přání pana Mattoniho (z Karlových Varů) nazvaný "KYSIBELKA". Jeho sláva však trvala jen do 16. června. V ten den se pokusil o volnou plavbu balónu vzduchem a skončil obrovským fiaskem. Vystouil do výše asi 700 m, zde balón praskl a se 4 cestujícími klesal na komín slévárny v Holešovicích, kde začal hořet. Cestující měli štěstí - vyskákali na střechu a nic vážného, kromě odřenin, se jim nestalo.
Kapitánem tohoto balónu byl Němec Wolf, člověk neznalý a balón Kysilbeka? Podle tehdejšího tisku "... byl nemotorný útvar z bídné látky, ošklivý a špatný. Dokud se této nestvůry užívalo jen jako balónu upoutaného, šla věc ještě jakžtakž, avšak hned první pokus o volnou plavbu skončil ..."
Jubilejní výstava však bez balónů dlouho nezůstala. Výkonný výbor výstavy si byl vědom toho, že nemohou zůstat bez této moderní ukázky létání. A tak se nyní obrátil na opravdové odborníky. Na jeho pozvání přijeli do Prahy vzduchoplavci z Francie - pánové Eduard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin. A byli to opravdoví mistři vzduchoplavby.
Pan Eduard Surcouf (29 let) - balónem letěl poprvé v patnácti letech a v tu dobu měl za sebou již 380 plaveb a 12x skočil padákem. Tak zkušený vzduchoplavec v Praze dosud nebyl.
První start byl 23. července - jeho balón (z 54 stejných obdélníků) byl zhotoven z jemného čínského hedvábí (zv. pongheé chinois) a provazy z tkaninva palmy kokosové. Přípravy k vzletu řídil p. Surcouf osobně a sledovalo jej množství diváků. Celou přípravu včetně naplnění plynem hodnotili jako vysoce odborné, elegantní, dílo dokonalého mistra v aeronautice. Letěl směrem k Vinohradům, dosáhl výšky 900 m a přistál nedaleko výletní restaurace U zelené lišky na Pankráci. A již tímto prvním vzletem si získal srdce Pražanů. Uskutečnil pak dalších pět vzletů - ten poslední skončil u Makovic.
Pan Louis Godard (33 let) - ještě slavnější francouzský vzduchoplavec přijel do Prahy 11. srpna a "jeho příjezdem nastal ještě lepší obrat v programu balónové arény. Pad Godard jest svým zevnějškem i vystupováním hotový gentleman" - psali pražští novináři. Přivezl sebou balón "Victor Hugo" o průměru 13,2 m a objemu 1 258 m3, plněn svítiplynem.
Poprvé vzlétl 13. srpna. Po celý den neklidné počasí se umoudřilo až kolem 18. hodiny - cestujícími byli pánové Godard, Surcouf a hrabě Coudenhove. Letěli přes Nymburk, Kolín, u Týnce nad Labem dosáhli výšky 1 950m a po hodině a 45 minutách přistáli u Pardubic - uletěli 145 km. Slavnostní uvítání nebralo konce.
V úterý 18. srpna uspořádali vzduchoplavi výlet pro redaktory českých časopisů. Ti s nadšením psali o krásném letu ve výši 2 000 m. Vzduchoplavci uskutečnili řadu dalších vzletů s cestujícími za krásného i skutečně nepříznivého počasí. Za zmínku stojí, že 15. září podnikli skutečně dobrodružnou plavbu se silným nárazovým větrem - cestujícími byla paní Jenny Lorencová a paní Vilma Novotná z Drast - jejich "výlet" skončil až nedaleko Peček.
Zvláštní událostí byl pátek 25. září, kdy do Prahy přijel již starší pán Eugene Taupin, zajímavý tím, že přivezl padák sešitý z červenomodrobílých pruhů látky. První seskok uskutečnil 1. října. Usedl do menšího koše, přivázaného dvěma provazy ke kruhu velkého balónu. Zastavil se nad Trojou ve výšce asi 800 m, vzduchoplavci přeřízly provazy, látka padáku se napjala a p. Taupin se s ním oddělil od balonu, po dvou minutách lehce a klidně přistál. Poprvé v Praze i v Čechách. Padák měl v průměru 12 m a asi 8 m výšky - uvádí tehdejší tisk.
Velké překvapení připravili vzduchoplavci večer 4. října: s pražským ohněstrůjcem odpálili vzdušný ohňostroj. Jejich noční plavba pokračovala přes Kladno až za Karlovy Vary a skončila nedaleko Plavna po letu více jak 300 km. Zde je pro nás zajímavý údaj - Louis Godard po náročném letu neodpočíval - ještě odpoledne odlétl balónem do Drast a přistál v zahradě pana Novotného. Kdoví, o čem se spolu domlouvali.
V neděli 18. října se balónová aréna naplnila naposledy - s posledním dnem jubilejní výstavy končila i návštěva francouzských vzduchoplavců. Malým i velkým balónem (Victor Hugo) uskutečnili 40 plaveb včetně ohňostroje a seskoků padákem, za 85 dnů pobytu v Praze.
Následující řádky nás sezámí s dosud neznámými údaji. Při přátelském večeru v hotelu U zlatého anděla v Celetné ulici, domluvil p. L. Godard s J.R. Vilímkem podrobnosti zatím tajného a poněkud dobrodružného plánu. Noční plavbu. "Odjedeme o půlnoci a nesestoupíme dříve než v Moskvě", žertoval Godard. Účast už dříve přislíbili Vilma Novotná a její muž, statkář Josef Novotný Drast. Mělo to být překvapení, den odletu byl určen na 20. říjen o půlnoci.
Cestující se na cestu důkladně připravili. Vedle občerstvení - v koši bylo šampaňské, pečené koroptvičky a kuřátka, ale také kožichy a plédy - vždyť cílem byla Moskva. Na poslední chvíli se změnil i vítr a tím určil směr letu Německo. Když se ukázalo, že náklad je příliš těžký, ponechai na zemi právě kožichy, plédy a ještě i tři ze sedmi pytlů písku.
V půl jedné v noci 21. října vzlétli "... visíce na vzduchové bublině, plujeme velkým, širým nekonečnem. Kam? Kdo ví ..." popisuje J.R. Vilímek ve své knížce "Z Prahy k Baltickému moři balónem", z které jsou uváděny další podrobnosti o této cestě. Balón vystoupil do výšky 500 - 600 metrů. "U Tróje přenesli jsme se přes Vltavu, hluboko pod námi jevila se jako pás mlhy. U Roztok minuli jsme ji podruhé, potřetí u Klecan, počtvrté a naposledy mezi Dušníky a Vepřekem. Náhoda tomu chtěla, že letěli jsme právě nad Drastami - dvorem, majetkem manželů Novotných".
"Haló, to se musíme tam dolů ohlásit", řekl Godard a hlasitě zatroubil na trubku, kterou měli sebou. Poslouchali jsme chvíli ... Potom ještě jedno, druhé zatroubení. A hle, tam dole ponocný nám odpovídá a viděli jsme pobíhat i lid. V tu chvíli, byli jsme dosti nízko, nejvýše 300 až 400 metrů. Slyšeli nás, viděli i balón. Paní Novotná poznala i hlas své kuchařky Rozárky ... Co volala, nepoznali jsme. Volala-li "Rukulíbám!" nedalo se s určitostí říci. Malá epizodka uvedla nás do výtečné nálady ...
Balón klesal. Pod vlivem prvního nadšení nevšímali si cestující moc okolí. Prolétávali mlhou a hustými mraky - balón nasákl vlhkem a klesal. Nepomohlo vysypání prvního pytle písku a postupně tak došlo až na čtvrtý ...
"Není jiné pomoci", pravil Godard, "nechceme-li dolů, musíme vyhodit přítěž jinou. Jest sice dražší, ale jinak to nejde"! A ukrutný ten muž vzal - ó krvácejte srdce útrpná! - vzal láhev šampaňského, plnou zapečetěnou láhev, naklonil se daleko z koše a ušlechtilý ohnivý mok našel hrob v temné řece. A nestačila jedna láhev - ale celá polovina výtečně zásobeného "sklepu" p. Novotného skončila ve stříbropěnné Vltavě.
Však nezůstalo jen u šampaňského. Po něm došlo i na ostatní pochoutky připravené pro dlouhodobý let: studená masa, koroptve, kuřátka i selátko - to vše letělo za ním. A balónu se ulehčilo, ale to nestačilo. Došlo i na židličku, kterou si p. J.R. Vilímek vzal tajně pro své pohodlí do koše. Pan Godard byl nemilosrdný ...
Díky tomu všemu ulehčení podařilo se vystoupit až do výše asi 500 m, přeletět Říp a pokračovat v letu v jihozápadním směru k České Lípě. A protože se umoudřil i vítr, jeho silné proudění přidalo i na rychlosti. Byla to velmi dobrodružná cesta. Provázela ji nejen mlha, ale i silný vítr. Letěli rychlostí téměř 100 km/hod a blížili se k hranicím.
Rozjasnilo se až nad Českou Lípou a balón byl ve výši asi 300 m, pomalu osychal a stoupal. Cestujícím v balónu se rychle měnila krajina za krajinou a naskýtal se jim nádherný pohled při měsíčním osvětlení U Hřenska přeletěli Labe a současně také hranice saské. "Libovali jsme si velice, že nám neprohlíželi ani zavazadla, ani nežádali průkazných listin".
"Rozeznávali jsme pod sebou vše, okouzleni přehlíželi čarokrásné partie země pod námi. Na báječnou tu scenérii krajiny tak romantické a malebné, na všechny hučící vodopády a tichá jezírka umístěná mei černými skalami, na celý ten pohled z výše, do všech těch krás a půvabů přírody, není možno kdy zapomenout!"
Ale vítr hnal balón stále kupředu a kupředu. Noc se postupně úplně vyjasnila, země ještě spala a v pološeru a k balónu od ní stoupal teplý vzduch, přicházelo ráno. Pan J.R. Vilímek popsal tuto chvíli takto: "Zlatě a rudě počínal tam plát okraj mráčků a zlatě a rudě se tam chvělo a zářilo celé vzduchové moře, zatím co země pod námi dávno a dávno byla ještě ponořena v hluboký spánek. Dívajíce se na to vše, téměř jsme nedýchali..."
Balón měl již jen 20 kg zátěže a p. Godard upozornil cestující, že "... jakmile se objeví první sluneční paprsek, musí balón přistát. Kdyby nás slunce zasáhlo ve vzduchu, vyšvihneme se rázem do výše 4 000 - 5 000 m a vzhledem k nepatrné přítěži se toho nesmíme opovážit. Dopadnout na zem by bylo hrozné."
Všichni pozorně sledovali zem a hledali místo k přistání. Nedařilo se však a první paprsky se tak rychle blížily. Balón však nezastihly ve vzduchu - v posledních okamžicích se jim podařilo snést a přistát na poli nedaleko u Gross-Rietzu. Hned bylo kolem plno mužů, žen a dětí německých sedláků.
Pan Godard využil tuto možnost a hned za jejich spolupráce doplnil pytle s pískem, ale spíš hlínou, pro zabezpečení dalšího letu. Spokojenost cestujících však zarmoutil následujícím sdělením: "Buď musí jeden z cestujících zde vystoupit a v další jízdě pokračovat vlakem, nebo musíme zde cestu ukončit. Balón ztratil při sestupu část plynu a nemohl by nás všechny čtyři dále nést ..." Jak to vyřešili?
Paní Novotná nechtěla o vystoupení ani slyšet, byla odmítnuta i nabídka p. J.R. Vilímka, že by pokračoval v letu a vystoupil by p. Godard, ale neuspěl. A tak došlo na losování mezi p. Novotným a J.R. Vilímkem - a jeho výsledek? Zůstane na zemi a cestu dokončí vlakem p. Novotný. Ujednali si ještě společné setkání v Berlíně a pak se rozloučili.
"Victor Hugo" od slunce s roztaženým plynem a lehčí o 70 kg rychle stoupal a pokračoval ve svém letu. Za 8 minut dosáhl závratné výše 2 500 m, což ohrozilo další let. Godard nezaváhal - sestoupil do výše 2 000 m, ve které zůstali do konce letu. V klidu posnídali ze "zbytků" zásob, které nedostala Vltava, k "umytí" jim posloužil zbytek šampaňského a pak se věnovali jen tomu, co viděli na probouzející se krajině, až najednou uviděli v dálce moře. Byli u cíle cesty - začali vypouštět plyn, pomalu klesali k zemi a hledali vhodné místo pro přistání balónu.
Nebylo právě příjemné. Více jak 2 km je vláčela kotva po poli, než se konečně zachytila a balón bez plynu klesl na zem. Přistáli v blízkosti jezera Madue, v sousedství zátoky moře baltického, ve středu 21.10.1891 o 10. hodině dopolení. Byli přivítáni majitelem panství, který jim rovněž poskytl veškeré pohodlí k odpočinku a samozřejmě stejně dobře bylo postaráno i o balón. V Berlíně se skutečně setkali s p. Novotným již na nádraží a až třetí den společně nastoupili cestu zpět do Prahy.
J.R. Vilímek vzpomíná na tento let v knize "Z Prahy k Baltickému moři v balónu", kterou vydal ještě v roce 1891. Vzpomíná především na"... výborného kapitána balónu Victor Hugo Louise Godarda. Byl jim i duchaplným společníkem na zemi, Pařížanem tělem i duší, jemuž všichni, kdo ho měli příležitost poznat blíže zachovají vzpomínky nejsympatičtější ..." píše v závěru knihy.
Občanům Klecan a Drast je jistě tento "střípek" zajímavým pohledem na část "Jubilejní výstavy v roce 1891" i na počátky vzduchoplavectví v Čechách. Ale tím hlavním je spojení s tehdejšími událostmi majitelů velkostatku Drast paní Vilmy a pana Josefa Novotných - je to milý příspěvek k poznání jejich dosud neznámého života na Drastech.