13 - VÁCLAV MARUŠKA

Když se řekne Václav Maruška, zareagují jen ti starší a přece tento muž znamenal pro Klecany mnohé. Obětoval více než polovinu svého života pro městečko, které leží na "polední straně svahů jedné ze srázných roklí odbočujících od údolí Vltavského, sedíc jako hnízdo ptačí vtěsnané do menšího záhybu". Jméno Václav Maruška se poprvé objevuje v Klecanech v roce 1886.

Václav Maruška se narodil 08.09.1849 v Malé Skále u Železného Brodu. Svou zahradnickou praxi odstartoval roku 1865, kdy nastoupil na Malé Skále v místní panské zahradě. Po dvou letech, roku 1867 nastupuje do služeb rodu Rohanů na Sychrově, kde pracuje pod vedením tehdy velmi známého a uznávaného odborníka V. Maška. Ten zde vedl zahrady, které obsahovaly "věhlasné sbírky tuzemských i cizokrajných rostlin". Pod patronací V. Maška, je Václav Maruška vyslán roku 1871 na praxi do botanické zahrady ve Vídni. Po návratu na Sychrov je vyslán roku 1874 na studijní cestu do Erfurtu a později Quedlindurgu v Německu, aby "důkladně poznal pěstování semen všeho druhu". Po návratu vstupuje již odborník Maruška do služeb firmy Korselt a spol. v Turnově, založené roku 1873 právě V. Maškem, jako specialista semenář. Poté, co roku 1877 nepřijal nabídku na místo správce univerzitní botanické zahrady v Kluži v Sedmihradsku, působí na velkostatku Konárovice u Kolína.

V. Maruška roku 1929 - osmdesátník

A nyní přichází zásadní zlom, který znamená jak pro Klecany, tak pro V. Marušku mnohé. Roku 1896 přichází nabídka od Jindřicha Beniese, aby převzal správu sadů a zahrad klecanských.

Třešňové aleje Na vinici okolo roku 1920

Václav Maruška se vrhá do tohoto úkolu s veškerou energií a využívá své bohaté zkušenosti. Veškerou svou činnost upírá na rekonstrukci a zvelebení Klecan a okolí. Zakládá ovocnářské a okrasné školky, zvětšuje, obnovuje a doplňuje zámecký park, zkrášluje zeleň Klecan a hlavně začíná přeměňovat pastiny v okolí na ovocné sady plné třešní a jabloní. 

Jeho práce nekončí ani po jeho odchodu na zasloužený odpočinek roku 1922. Dále pokračuje v práci, pomáhá a povzbuzuje místní do další náročné práce a zůstává stále poradcem u Klecanského velkostatku. 

Za svůj život byl jako odborník mnohokrát oceněn. Již v roce 1871 získává stříbrnou medaili na výstavě ve Vídni, kde o rok později získává velkou stříbrnou medaili zahradnické společnosti za dekorační a vzácné rostliny. Roku 1873 na Světové výstavě opět ve Vídni získává bronzovou medaili. Následuje ocenění stříbrnou medailí na výstavě v Novém Bydžově roku 1884, stříbrná medaile Vlastenecké hospodářské společnosti v Praze roku 1886. Po osobní návštěvě ministra zemědělství Dr. Bráfa "v zahradách klecanských" mu byl udělen zlatý záslužný kříž. Roku 1924 je jmenován čestným členem České ovocnářské společnosti. A ve výčtech úspěchů bychom mohli pokračovat výčtem medailí z dalších výstav, které však již dnešnímu čtenáři mnoho neřeknou. Stále také pečuje o svou zahrádku a neúnavně cestuje po výstavých a svou radou přispívá ke zvelebování sadů i zahrádek v Klecanech a Roztokách. 

V. Maruška na zahradě v Klecanech

Václav Maruška zůstal Klecanům věrný až do své smrti. Zemřel ve věku nedožitých sta let dne 08.01.1948 a je pochován na Klecanském hřbitově.  

Úmrtní oznámení z roku 1948

Po sedmdesáti letech můžeme říci, že se klecanští k jeho práci zachovali více než macešsky. Po obrovských sadech zbývá jen torzo. Poslední zbytky Klecanských třešní jsou ještě Na Vlasini (nedaleko od Černé skály) a torzo sadů je na Vinici. Zcela zmizely sady v Mexiku, v sedmdesátých letech minulého století padly obrovské say za hájem V Gabovině (za hájem směrem k lomu). Ačkoli v historii červené ovoce znamenalo nemalé zisky pro Klecany, dnes z bývalé slávy zbývá málo. 

Stromy ustupuj výstavbě, ovoce nikdo nečeše, sady umírají a my zapomínáme. Snad tato vzpomínka pomůže alespoň k tomu, že pokud se v budoucnu zeptáte v Klecanech na jméno Maruška, mnozí budou vědět. Pane Maruško - děkujeme. 

Mizející třešňový sad Na Vlasini (2007)