10 - VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ

Václav Beneš Třebízský se narodil 27. února 1849 v Třebízi a zemřel 20. června 1884 v Mariánských Lázních. V Klecanech prožil posledních 8 let života. Podobně jako jeho rodná obec Třebíz a jako město Slaný, kde studoval, mají i Klecany na něj několik památek:

- dva pomníky (u kostela a ve stráni pod hostincem Srdíčko)

- pamětní místo na faře, kde jako kaplan bylel (tzv. kaplanku)

- jeho jméno nese náměstí a obřadní síň na Městském úřadě

- zvon, který byl zavěšen na věž kostela v roce 1999, má jméno Václav

- panel před farou se znázorněním důležitých míst spisovatelova života

- odpočívadlo s křížem a lavičkou v háji, tak zvanou Benešovku

Nedochoval se model rodného domku v Třebízi, zhotoveném v měřítku 1:20. Stával na zahrádce před farou. V kaplance na faře jsou souborná i jednotlivá vydání jeho děl a drobné předměty z pozůstalosti.

Rodiče Václava Beneše měli celkem 5 dětí, ostatní sourozenci zemřeli jako mladí, zůstal jen Václav. Jeho maminka si přála mít ze syna kněze. To se jí vyplnilo, Václav dokončil bohoslovecká studia a stal se v září 1875 kaplacen v kostele sv. Petra a Pavla v Litni. Nezůstal zde však dlouho. Již od mládí měl chatrné zdraví a zdejší "povětří" mu nedělalo dobře. V listopadu téhož roku vážně onemocněl, maminka ho vzala domů na doléčení a po uzdravení nastoupil 06.04.1876 jako kaplan do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech.

Vedle kněžských povinností zde psal historické povídky a romány, fejetony, jeho Sebrané spisy mají šestnáct svazků. Ve volných chvílích, kdy nepsal, rád kreslil a hrál na housle. Klecany byly vždy hrdé na "svého pana faráře" - Václava Beneše. Vzpomínka na něj je v Klecanech městě stále živá. Pokud se ohlásíte panu paterovi Patovi na tel. 777 014 316, rád kaplanku ukáže. Je zařízena dobovým nábytkem, ve dvou knihovničkách jsou vydání spisovatelových děl a ve vitríně časopisy, obsahující nekrology k jeho úmrtí. Dále je zde čítanka z jeho gymnazijních studií a věci osobní potřeby - peněženka, břitva, kávový servis, ložní prádlo. Visí zde i secesní reliéf Třebízského v dřevěném rámu, dílo sochaře Viléma Amorta, prostřílená podobizna VBT z doby okupace a reprodukce Alšova obrázku Karlštejsnkých havran. Na klecanské faře se zachoval i jeden z posledních dopisů Václava Beneše, který psal příteli do Třebíze. Dopis je datován 17. března 1884, tři měsíce předtím, než spisovatel zemřel v Mariánských Lázních. O svém zdraví zde píše, že valně se zlepšilo, přichází jak se říká k sobě, jen aby to bylo trvanlivé. Bohužel, nebylo...

Václav Beneš Třebízský byl nejoblíbenější spisovatel své doby. Čeští čtenáři ho označovali za "miláčka lidu". O každou jeho novou knihu byl velký zájem, neboť jeho tvorba ve své době posilovala vlastenecké cítění národa. Třebízského románová tvorba vykazuje mnoho společných znaků s tvorbou Aloise Jiráska. Ve svých dílech se věnuje různým obdobím českých dějin, přičemž jeho nejoblíbenějším tématem bylo husitství. Děje mnoha Třebízského děl jsou zasazeny do míst, kde se Třebízský narodil a působil, tedy na Slánsko, Berounsko a do okolí Klecan.

Z povídkových souborů uveďme:

- V červáncích kalicha

- V záři kalicha

- Pod doškovými střechami

- Z různých dob

- Ze sázavských letopisů

- Z pověstí karlštejnského havrana

- Pobělohorské elegie

- Povídky starého zbrojnoše a jiné obrázky z naší minulosti

Románová tvorba:

- Královna Dagmar

- Anežka Přemyslovna

- Bludné duše

- Cyrilka na Hané

- V podvečer pětilisté růže

- Trnová koruna

Méně známá je tvorba pro děti, především pohádky:

- Za dračí korunu

- Jak se stal Matěj Cvrček doktorem

- Krejčík králem

- Sudičky v Poohří