SV. JULIÁNA

Na lesní rozcestí známé jako svatá Juliána vede z Horoměřic červená značka směrem na Přední Kopaninu. Sem dle legendy ještě v dobách před přijetím křesťanství pravidelně docházela z Levého Hradce kněžna Ludmila, aby přinesla oběti a vzdala úctu místní bohyni. Stávala zde modla zvaná Krasina. Když kněžna přijala křest, zasloužila se prý o to, aby kopaninská svatyně přeměněna v křesťansý kostel. Pohanská bohyně Krasina byla přejmenována na sv. Máří Magdalenu.

Roku 1579 zde Jezuité z Klementinské koleje získali příkazem Rudolfa II. zpustlou tvrz a poplužní dvůr, neboť Vladykové z Kopaniny už vymřeli a klášter sv. Kateřiny, jemuž nevýnosný majetek připadl, o něj neměl zájem. Tak poprvé vstoupili jezuité do této oblasti, kde se ukrývaly tajné základny českobratrské církve. Jezuité sem také s přesně cíleným záměrem zavedli kult sv. Juliany. Na již zmíněné lesní křižovatce stávala prý původně dřevěná socha světice, kterou v roce 1679 nechali Jezuité nahradit kamennou sochou od Siesmayera. Dnes je zachován pouze barokní podstavec, na který kdosi upevnil dřevěný křížek. Kam však socha zmizela, nikdo neví. Jedna verze říká, že koncem 19. stol. za prudké bouře udeřil do sochy blesk a roztříštil jí. 

Pravděpodobně se jedná o sv. Julianu z Nikomedie, která byla trýzněna a nakonec sťata, protože se odmítla provdat za Eleusia. Ten se nechtěl nechat pokřtít, což bylo pro Juliánu jako křesťanku naprosto nepřípustné. Dívčino odmítnutí dohnalo Eleusia k takové nenávisti, že právě on se stal tím, kdo nechal Juliánu mučit a v roce 304 setnout. 

Objevují se však i domněnky, že by mohlo jít o Juliánu z Lutychu (1191 - 1258), která jako sirotek vstoupila  ve svých 14 letech do řádu augustiniánek v kláštere Cornillon. 

Sv Juliána

A co o Juliáně vypráví místní legendy? Juliána byla prý dcerou rytíře Sukoráda, sídlícího na hradě Okoři. Zamilovala se do jakéhosi Vnislava, ale přísný otec lásce nepřál, protože mladík byl neurozený a chudý. Zavřel dceru do věže, ale té se podařilo s milencovou podporou uprchnout. Rozzuřený rytíř oba mladé pronásledoval, až je dostihl na kopci mezi Horoměřice, Přední Kopaninou a Tuchoměřicemi, a tam je oba ve vzteku zabil. Jedná se vlastně o převyprávění kramářské písně "Vnislav a Juliána", velmi populární v 19. stol. Jiná verze vypráví o dívce přepadené potulnými vojenskými zběhy, která si vzpomněla na sv. Juliánu. V tu chvíli se ozval zvuk mnoha kroků a štěkot psů a překvapení surovci se dali na útěk. Ve skutečnosti v lese nikdo nebyl, zvuky způsobila světice, jež vyslyšela dívčiny prosby.

Také existují dohady o existenci podzemních chodeb, které by prý údajně měly vést z hradu Okoře do tuchoměřického lesa až ke sv. Juliáně. Je možné, že milenci ze známé písně prchali právě nějakou takovou chodbou a dívčin žárlivý otec si na ně počkal u východu. 

Ke sv. Juliáně se dříve konaly slavné poutě, kdy se chodilo s procesím, družičkami a koši růží. Nutno ještě poznamenat, že toto místo bylo legendárním místem mileneckých schůzek a slib lásky na této křižovatce měl platnost přísahy