Josef Vlk (1835 - 1910) se narodil i zemřel v Klecanech. Pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec, také Josef Vlk (1800 - 1869) přišel do Klecan jako podučitel a oženil se s Kateřinou, dcerou svého principála Františka Kazatele. Stal se po něm učitelem a pak byl 32 let řídícím učitelem. Manželé Josef a Kateřina měli tři syny: Josefa, Jiřího a Jana. Prostřední syn Jiří byl v Klecanech řídícím učitelem také, a to 30 let. Nejmladší Jan se stal knězem a působil při kostele v Praze Podolí. Poslední z rodu, Antonín, syn Jiřího, nastoupil jako učitel na klecanské škole v roce 1946, ale po dvou letech odešel na Hlučínsko.
Josef Vlk, učitel hudby, studoval v Praze na gymnáziu a na Pražském ústavu učitelském. Byl pak vychovatelem a podučitelem na německé škole v Ústí nad Labem, kde založil Českou besedu a aktivně prosazoval českou kulturu v poněmčeném prostředí. Roku 1869 se opět vrátil do Prahy již jako pedagog a učil na vzorné škole při Pražském ústavu učitelském. Později byl inspektorem okresu mělnického a karlínského a nakonec působil osmnáct let na učitelském ústavu v Praze. Zemřel v Praze roku 1910.
Zasloužil se o dobrou úroveň školní písně, je autorem několika zpěvníků, které byly rozšířeny po celých Čechách a v nichž prosazoval texty předních českých básníků (Františka Ladislava Čelakovského, Vítězslava Hálka, Jana Nerudy a dalších). V Českém muzeu hudby v Praze je uložen jeho Zpěvník pro žáky škol obecných a měšťanských, který sestavil a vydal. Je v něm 125 umělých jedno až trojhlasých písní. Melodie mnoha z nich, například písně na Hálkův text Kdo v zlaté struny zahrát zná, Josef Vlk sám napsal. Tuto píseň a některé jiné se naučil klecanský sbor Klenota.