JAK VZNIKLA PŘÍJMENÍ

Každé současné příjmení má svůj celkem jasný původ. Výjimkou samozřejmě nejsou ani veškerá česká příjmení, u některých z nich je původ možné snadno odvodit, některá příjmení vznikla například z aktuálního povolání našich předků, jejich bydliště, jejich zájmů nebo koníčků.

Existuje ale i velké množství českých příjmení, která nelze zařadit do ždné podskupiny nebo skupiny původu, některá byla odvozena podle barev, jiná zase údajně podle rostlin a některých živočichů.

V historii nebylo užívání příjmení povinností a nutnost jej nosit vznikla až za vlády císařovny Marie Terezie. Židům bylo v té době nakázáno, že si musí vzít příjmení německého původu a pokud tak neučiní, příjmení jim bude automaticky přiděleno. Jména se tak začala postupně určovat nejen podle místa bydliště, ale i na základě původu. Výjimkou samozřejmě nebyla ani posměšná příjmení, která byla udělována zpravidla náhodně. Do 19. stol. se navíc vyslovovalo psané -au- jako -ou-, což bylo později zcela zrušeno, ale příjmení byla tak jako tak zachována v celém svém názvu, jen se začala vyslovovat jinak.

V současné době lze narazit na obrovské množství poněmčených příjmení, za což nesou vinu hlavně tehdejší úředníci, kteří tuto skutečnost dělali schválně. Na základě některých vydaných spisů a prokázání této skutečnosti bylo následně povoleno, že si občané, kteří měli poněmčené příjmení, mohli příjmení měnit - tehdy byl za změnu takového příjmení účtován poplatek 5 Kčs, ale občané, kteří si chtěli změnit příjmení českého původu za tuto změnu zaplatitli 125 Kčs.

Nejčastější české příjmení je Novák, nositelem je asi 1 % naší populace. Toto příjmení je odvozeno od přídavného jména "nový" ve smyslu nový usedlík, nový soused nebo třeba švec, který šil pouze novou obuv. A právě novost byla prvním a velmi výrazným znakem kterým se člověk odlišoval od kolektivu, do kterého prvně přišel. Stejně tak to platí pro příjmení Novotný, které je v tabulce nejčastějších příjmení na druhém až třetím místě. Dělí se o ně s příjmením Svoboda. U tohoto jména je opět uplatněn jeden výrazný rozlišující rys. Od poddaných obyvatel vesnice se podstatně lišil svobodník - svobodný, sedlák, proto dostal příjmení Svoboda. Kdo měl svobodu, měl nějakou výsadu, nevázanost, útočiště, byl to člověk, který měl nějakou svobodnou selskou živnost apod. U tohoto příjmení je ale možný ještě jeden výklad původu, a to že vzniklo z místního jména.

Čtvrté místo má příjmení Dvořák, protože byl ze dvora a od lidí ze vsi se zase odlišoval. Další častá příjmení jsou Černý, Veselý, Procházka, Kučera, Pokorný, Jelínek, Hájek, Růžička, Fiala a paradoxně také Němec. Toto příjmení vznikalo nejčastěji tak, že přistěhovalce z Německa Čeči označovali osobním jménem nebo názvem zaměstnání s přívlastkem Němec, takže to mohl být Matěj Němec nebo také kovář Němec. Druhý možný výklad je ten, že příjmení Němec vzniklo od staročeského podstatného jména němec, tedy němý člověk.

A jak tedy lidé k příjmení přišli? Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku (z Pernštejna, z Rožmberka). V Evropě se příjmení nejprve objevila v Benátkách (9. stol.), poté se tento zvyk rozšířil do severní Itálie a Jižní Francie (10. stol.), dále do Katalánska a severní Francie (11. stol.) a poté do Švýcarska a Anglie (12. stol.). V českých zemích se příjmení objevují od 14. stol. a jejich rozmach přišel v 15. stol. Například v 16. stol. již příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých obdobích (zejména po třicetileté válce) nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti, na níž se usídlili (např. příjmení Kuchválek podle Kuchvalovského gruntu). Usedlosti byly takto pojmenovány zpravidla po dřívějších majitelích.

Kdysi žil na vsi jeden Václav, jeden Martin. Postupem let začalo obyvatel kvapem přibývat. Václavů bylo najednou pět, Martinů deset a Janů třeba patnáct. Bylo nutné je od sebe nějak odlišit. Protože jeden Václav byl pekař, začalo se mu říkat Václav, zvaný pekař. Druhý byl hospodský, pojmenovali ho Václav, jinak šenkýř. Jeden Martin byl malý, druhý velký, jeden z Janů byl mlčenlivý - říkalo se mu Mlčoch atd.

Příjmení také vznikala podle jména otce: Jan Petrův, Zuzana Václavova, Anna Michalova apod. Také místa, kde lidé bydleli, hrála velkou roli: Chaloupka, Potůček, Brázda, Hora nebo Kopeček.

Mnohá příjmení byla též odvozena od fyzických vlastností nositele, vzhledu a nápadných částí těla: Bradáč, Břuchota, Hlaváček, Kučera, Kulhavý, Noha nebo Ušák.

Další skupiny příjmení vznikala podle věcí, které měli nositelé rádi a byli s nimi často vidět: Peřina, Košík, Brambora, Kaše.

Jiná se vylíhla z označení charakterových vlastností: Nemrava, Skrblík, Bumbálek, Tupý atd.

Spousta zajímavých příjmení vzniklo i kvůli podobnosti jejích nositelů se zvířaty, např. Bejček, Beran, Hejl, Chroust, Čáp, Vepřek, Vrána nebo Vydra.

Největší rozruch vyvolávají příjmení odvozená od vulgárních slov (Zadek, Hampejz, Jebavý, Šukal, Šourek).

Jednou z největších skupin tvoří příjmení vzniklá z osobních nebo křestních jmen. Existuje asi 150 českých přípon, jimiž jsou tvořena. Základem jsou osobní jména, u nás hojně se vyskytující po staletí: Jakub, Jan, Petr, Martin, Mikuláš, Marek, Šimon.

Osobní, tj. rodná a křestní jména se stávala příjmeními buď neobměněná (Ambrož, Tomáš, Michal) nebo obměněná (Zachariáš - Zach, Ambrož - Brož, Mikuláš - Landa). Přidáním přípon vzniklad příjmení: Toms, Tomis, Tomeš z Tomáše, Vondrys, Vondra z Ondřeje nebo Kubeš, Kubesa z Jakuba.

Další velkou skupinou jsou příjmení odvozená z místních jmen. Označování člověka podle místa jeho původu či majetku bylo obvyklé u šlechty a měšťanů, např. Bechyňka - Bechyně, Klecan - Klecany, Kolina - Kolín, Říčánek - Říčany, Pražák - Praha.

Zvláštní skupinou jsou příjmení vzniklá z celých vět s minulým časem sloves (Drahokoupil, Potměšil, Přecechtěl).

Z přítomného času sloves jsou jen ojedinělá příjmení jednoslovná (Nepovím) a větná (Vítámvás).

Příjmení z nesklonných slov se vyvinula z přezdívek. Patrně mají základ v oblíbeném rčení nebo užití slova tam, kde to není příliš běžné. Jsou tvořená z citoslovcí (Cvak, Prsk, Řach).

V našich krajích nejsou výjimkou příjmení vzniklá ze slov cizího původu. Zůstávají buď v originálním pravopise nebo se postupem času počeštily (Schmidt - Šmíd, Schuster - Šuster, Müller - Miller).

Nejzajímavější příjmení složená z více slov lze nalézt ve starých kronikách nebo i v telefonních seznamech (Skočdopole, Rádsetoulal, Nejezchleba, Osolsobě, Stojespal).

Nejkratší příjmení jsou jen dvouhlásková: Ač, Šé, Ba, Ič.

Nejdelší je zřejmě se 17 písmeny: Červenokostelecký.

Nejrozšířenější příjmení i po světě je Kovář a jeho obměny (Kováč, Kovařík, Kováříček, Schmidt, Kowalewski, Kovalev, Kuzněcov, Kovalenko, Smith).

Nejznámější rýmovačka složená z příjmení je: Starý Zajíc Vyskočil Tvrdý Bobek Vytlačil nebo Sedlák Hloušek Skácel Bouček Klouček Vnouček Sekal Souček.

Na webových stránkách www.prijmeni.cz lze najít informace o tom, kolik lidí daného příjmení žije v České republice a v jakém kraji.

K 05/2016 v ČR žije 95 osob s příjmením Čacký a 78 s příjmením Čacká, 41 s příjmením Čadský a 43 s příjmením Čadská. S příjmením Moudřich je to jen 13 lidí a Moudřichová 9. Příjmení Nebeský má v ČR 309 osob a Nebeská 323.