HAVÁRIE LETADLA NA SUCHDOLE 30.10.1975

Všechny světové letecké společnosti se setkaly od počátku letectví s nehodou. Jedna taková se stala v Praze. Ne každá nehoda dopadne relativně tak dobře jako tahle. 

Je čtvrtek 30. října 1975, do 10. hodiny dopolední chybí celá půlhodina a nad Prahou leží neprostupná mlha. A právě za několik dalších minut zažije Praha něco, co tu už dlouho nebylo. V suchdolském přistávacím koridoru v tu dobu provádělo přistávací manévr jugoslávské letadlo. Letadlem se vraceli čeští rekreanti od moře. Opálení, šťastní, že se dovolená vydařila. Bohužel, pro mnohé to byl návrat do náruče smrti ...

První hlášení o pádu letadla dostává tehdejší Požární útvar Praha v 9,24 hod. Hlášení strohé - v prostoru suchdolské chatové oblasti došlo ke zřícení letadla. O pádu už věděli letištní hasiči, protože letadlo zmizelo z radarů kontrolní věže, jen se nevědělo, kam spadlo. Nezávisle na letištních informacích podává telefonickou zprávu vrátný odstavných ploch požárního útvaru v Dejvicích. Krátce po telefonátu jsou na cestě první zasahující jednotky. Je odstartován závod s časem ve prospěch cestujících.

V rozmezí 12 minut přijíždí na místo neštěstí, kromě letištního útvaru, pražské stanice 1, 2, 3, 6, 7 a učiliště. Dále přijíždí Kladno, Roztoky a Řevnice.

Po příjezdu na místo zásahu byla zpozorována v prvé řadě jednotlivá ohniska požárů na konci kolonie. Momentálně je viditelnost značně ztížena mlhou. Po průzkumu se původně myslelo, že jde o požáry trosek letadla. Proto velitel zásahu posílá jedno družstvo stanice č. 2 likvidovat plameny. Dvě družstva stanice č. 1 provádějí průzkum ve zbytku trupu letadla na konci zahrádkářské kolonie a zjišťují stav raněných. Dále mají za úkol zraněné pokud možno co nejšetrněji vyprostit z dosahu plamenů. Velitel zásahu prostřednictvím radiospojení žádá jednak o vyslání velkého počtu sanitních vozů a většího počtu policistů, tehdejší Veřejná bezpečnost. Je nutno uzavřít celý prostor pro vyšetřování případu a uvolnit příjezdové komunikace pro vyžádané posily. V tu chvíli jsou cesty obsypány vozy tzv. diváků a technika se dostává na místo se značnými obtížemi.

Když na místo dorazila stanice č. 3, dostala příkaz pomáhat vyprošťovat zraněné a vyhledávat další oběti. Stanice č. 7 ve spolupráci s velitelem zásahu se dala do vyklízení příjezdových komunikací. Řidiči útvaru vytlačili přijíždějící vozidla do patřičné vzdálenosti. Tím se usnadnil příjezd posil.

Je necelých dvacet minut po pádu letadla a záchranné akce začínají mít podobu organizované činnosti. Je vytvořen štáb hašení s velitelem zásahu npor. Škrdlem, náčelník štábu por. Jiroušek, dále vytvořeny dva bojové úseky.

Bojový úsek č. 1 obhospodařuje stanice č. 7. Vyhledává a vyprošťuje zraněné po celé ploše a připravuje k odvozu do zdravotnických zařízení. Vedením úseku pověřen kpt. Sodomka, taktéž velitel stanice. Činnost na bojovým úseku č. 2, kterému velí por. Ráž ze stanice č. 1, spočívá v lokalizaci, likvidaci a kontrole hořících chatiček.

Hned v počátku zásahu je jasné, že bude značný nedostatek nosítek, kterými disponují sanitní vozy. Pochopitelně, o to se postaral velký počet zraněných. Velitel zásahu proto povolává velkokapacitní sanitní vozy z Ústřední vojenské nemocnice, zároveň požaduje na místo nehody jeřáb, který by nadzvihnul trup. Zde se předpokládal nález dalších obětí. Ono samotné vytahování cestujících z vraku nebylo žádnou procházkou růžovým sadem. Valná část pasažérů zůstala v sedačkách, poutací pásy vykonaly své, připoutaly. Rovněž se musely odstranit utržené sedačky, zkrátka a dobře, nebylo to jednoduché. Samo letadlo dopadlo poblíž obydlené vily a nevědělo se, jestli objekt také není poškozen. 

Hasiči z druhého úseku zasáhli velmi rychle a s přehledem. Jedno Béčko a několik C proudů se s plameny hořících chatek vypořádalo velmi rychle. Velitel úseku musel použít záložních cisteren, v místě nebyly k dispozici podzemní hydranty. Souběžně s dohašováním kontrolovali hasiči stav okolí.

Všimněme si nyní vyprošťovací akce. Krátce po pádu letadla byl odstartován závod na záchranu přeživších. Organizace vyprošťování, přenášení raněných do sanitek a jejich odvoz, běžela jako na drátkách. Jen pro zajímavost, a to je unikát, za 20 minut po příjezdu na místo nehody bylo vyproštěno a odvezeno 52 cestujících! Letadlo spadlo cca v 9,20 hod, čas ukončení operace v 10,20 hod. V tomto čase byl prostor důkladně prohlédnut, jestli se zde nenachází ještě někdo z letadla. Na místě zůstaly pouze mrtvoly pasažérů. Mezitím se na místo dostavili další specialisté, včetně vyšetřovatelů policie a letecké správy.

Podle výpovědi jednoho ze svědků letadla narazilo na svah a nouzový domek v přední části chatové kolonie. Dále pokračovalo nad druhou částí kolonie, kde došlo k totální destrukci letadla, úsek dlouhý 360 a široký 40 až 60 metrů! V letadle se nacházelo 115 cestujících a 5 členů posádky. Po dopadu letadla se rozlily letecké pohonné hmoty na zahradní chaty a tím došlo k jejich vzplanutí. Shořelo 5 chat, dalších 10 bylo zcela zdemolováno.

V čem spočívala výjimečnost tohoto případu? Právě v 70. letech minulého století docházelo na našem území k leteckým nehodám, které málokdy dopadly tak jako tato. Výjimečné bylo to, že přes nepřízeň počasí a nepřístupnost v prostoru byli všichni, co přežili, na cestě do nemocnic už za 20 minut. To nemá v našich tehdejších poměrech obdoby. Snad jediným nedostatkem při likvidaci havárie byla nosítka. Ne, že by nebyla k dispozici, ale měla jiné rozměry a nemohla být použita bez překládání pacientů na jiná nosítka. Nosítka se prostě do sanitek nevešla. Ke zranění nebo jakékoliv újmě na zdraví nasazených sil nedošlo. 

Závěrem dlužno podotknout, že tato havárie byla zfilmována jako poslední díl slavného televizního seriálu "Sanitka".

Dokument - havárie letadla na Suchdole

Jak vzpomíná na tragédii záchranář Vladimír Mlynář, který zasahoval při letecké tragédii v Suchdole? Byl právě tehdy na svačině, když přišla zpráva, aby okamžitě se svým vozem spěchal do Suchdola. Dodnes na ten den vzpomíná. "Scéna v seriálu byla celkem věrohodná, ale s tím, co jsme viděli, když jsme tam přijeli, se to opravdu nedá srovnat ...

Rychle do Suchdola! První zprávy o tragédii byly velmi zmatené, původně prý šlo o pád nějakého nejspíš malého letadla. Okamžitě jsme vyrazili, a když jsme na "Kulaťáku" v Dejvicích potkávali další hasičské, sanitní a policejní vozy, tušili jsme, že půjde o něco vážnějšího. Jenže realita byla mnohem drsnější. Na místě zmatek. Na zemi byli doslova poházeni mrtví a zranění. Vzpomínám si, že už tam nebyl žádný oheň, jen části letadla byly rozmetány daleko po okolí. Často se mi ten výjev ještě v průběhu let vracel.

Ihned po příjezdu na místo tragédie jsme hledali s kufrem první pomoci a obvazy mezi mrtvými těly pasažéry, kterým jsme mohli pomoci. Kousek od nás, u nějaké zahrádky napolo seděla nějaká žena, nejspíš letuška. Byla nápadně bílá, jako sníh. Potom se mě můj kolega, známý vtipálek, zeptal, jestli jsem už někdy viděl z trávy růst trojky prsa. Podíval jsem se směrem, kam ukazoval, a v trávě skutečně ležela utržená ženská prsa. Potom jsme objevili muže připoutaného k sedadlu a chroptící ženu, která ležela o kus dál na zemi. Byla v bezvědomí. Muž sice vnímal, ale jak po dopadu rotoval i se sedadlem po zemi, z nártů a ze hřbetů zápěstí mu trčely zlomené kosti. Jelikož byl v šoku, bolest necítil. Když jsme ho nakládali do sanitky, náhle se zeptal, kam ho vezeme. Potom protestoval, že do nemocnice nechce, protože večer je v televizi fotbal, který nemůže propásnout. Podstatně horší to bylo se zraněnou ženou. Když jsme tu paní přenášeli , zdálo se, že celá chrastí, jak byla rozlámaná. Byla v bezvědomí, chroptěla a kolega byl přesvědčený, že ji živou nedovezeme. Společně s tím zraněným fotbalovým fanouškem jsme je dopravili na chirurgii do Londýnské ulice, kde na ně již čekal připravený operační sál. 

O osm let později jsme převáželi nějakou paní z Ďáblic do rehabilitačního ústavu a během řeči se z pacienty vyklubala žena, kterou jsme tenkrát málem odepsali. Její dojemný příběh by vydal na filmový scénář. Jak jsme se dozvěděli, letěli tenkrát s manželem na první společnou dovolenou, kterou jim navíc zaplatili rodiče. Ti také hlídali i jejich děti. Cesta zpátky však pro ně skončila tragicky. Její manžel seděl přes uličku a neštěstí nepřežil. Před letem jim prý nabízeli nějakou levnou pojistku, kterou odmítli, a tak na tom dotyčná žena byla po tragédii špatně i finančně. Naštěstí jí však pomohli rodiče".

FAKTA O NEŠTĚSTÍ

Let letadla DC-9 letecké společnosti Inex Adria Airways z letiště Tivat v Jugoslávii probíhal podle závěrečné vyšetřovací zprávy po celou trasu normálně.

Ke katastrofě došlo až krátce před přistáním. Ve vzdálenosti 8,5 km před prahem přistávací dráhy. 

Letadlo zavadilo hlavními podvozky o kamennou zídku a hned nato smetlo pravým hlavním podvozkem zděnou chatu. Druhý náraz levým zadním podvozkem poškodil další chatu, odtrhlo se pravé křídlo a bylo zapáleno několik chat. Třetí náraz, tentokrát trupu o zem a rozlámání letadla, dokonal zkázu v zahrádkářské kolonii.

Ze 115 cestujících (občanů ČSSR) a pěti členů posádky (občanů bývalé Jugoslávie) nepřežilo 73 pasažérů a 4 členové posádky. Zraněných osob bylo celkem 43. Počty mrtvých a zraněných se však v některých pramenech různí, vycházím proto ze závěrečné zprávy Úřadu pro civilní letectví v Praze Ruzyni.

Pravděpodobnou příčinou neštěstí bylo nedodržení letové výšky údajně kvůli špatně nastavenému výškoměru a nedostatečné viditelnosti. Oficiální příčina nehody však nebyla nikdy zveřejněna.