.jpg?s3=1)
"Na podzim roku 1938, ještě před mnichovským diktátem, byl zastřelen četnický strážmistr Jan Heřmánek, otec paní Hany Tosové, který byl služebně v severních Čechách. Zastřelil ho studentský "ordner", když ho strážmistr vyzval, aby se legitimoval. Státní pohřeb se konal v září v Úněticích.
Nastala doba tzv. druhé republiky. Po emigraci Dr. E. Beneše se stal jeho nástupcem Dr. Emil Hácha, kterého Hitler donutil podepsat zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Dnes je zjištěno, že Dr. Hácha spolupracoval s Benešovou londýnskou vládou. Také protektorátní vláda měla těžké postavení. Jeden z jejích členů, generál Eliáš, byl za odbojovou činnost popraven, stejně jako tehdejší primátor Prahy Dr. Klapka.
Odbojová činnost v naší obci byla téměř nemožná. V blízké Ruzyni byly kasárny SS. Krajina na sever od Prahy nemá lesy. Kolem obce často procházely německé vojenské jednotky. Přesto jsme z tehdejších událostí zblízka prožívali např. 17. listopad 1939, kdy bylo 9 studentských funkcionářů zastřeleno v ruzyňských kasárnách. Za heydrichiády jsme slyšeli výbuchy náloží při ničení obce Lidice. Ze sousedních Statenic byli odvlečeni do koncentračního tábora občané židovského původu, rodina Stránských a Sálusů, z nichž se nikdo nevrátil."
O štábním strážmistrovi četnictva Janu Heřmánkovi se mi podařilo zjistit následující:
Narodil se 29. dubna 1895, zařazen byl na četnické stanici Všetaty, v době krize roku 1938 byl odvelen na zesílení pohraniční stanice, zavražděn byl 15. září 1938 v obci Hora Sv. Šebestiána. Pohřben byl v Úněticích u Roztok.
Zemský úřad v Praze (Dr. Panýrek) hlásí dne 15. září 1938 o 2. hodině toto: "Hora Sv. Šebestiána - dne 15. září 1938 o jedné hodině v noci pozoroval na náměstí v Hoře Sv. Šebestiána štábní strážmistr Jan Heřmánek, doprovázený vojínem Luburdou, neznámého cyklistu v ordnerské čepici, který podezřele objížděl městem. Při zastavení cyklisty seskočil tento z kola a počal ihned střílet. Štábní strážmistr (hodnost používaná od roku 1930 do roku 1937) byl zastřelen (ranou do úst ze vzdálenosti jednoho kroku), vojín Labuda byl postřelen do břicha. Dále byl raněn střelou kanc. pomocník z místní policejní expozitury Otto Pešek do nohy. Pachatel unikl, pohraniční orgány byly vyrozuměny ...
Smuteční průvod v Úněticích. Pohřby padlých příslušníků čsl. bezpečnostních sil v září 1938 měly v regionech obrovskou účast a stávaly se demonstracemi za národní jednotu a obranu republiky. Proslov generála četnictva Josefa Ježka nad rakví padlého šstržm. Heřmánka
.jpg)
Hrob v Úněticích
.jpg)
Štábnímu strážmistrovi bylo 43 let. Šlo o bývalého legionáře, který byl mimo jiné nositelem Čs. válečného kříže 1918. Neznámý záškodník jej zasáhl dvěma výstřely - první prošel srdcem, prorazil osmý obratel a projektil uvízl v těle, stejně tak jako druhý, který zasáhl levý horní lalok plic a prorazil dýchací trubici. Manželka Marie jej již nespatřila ... Druhý člen jeho hlídky, vojín v záloze Antonín Laburda, v civilu zaměstnanec Státního stavebního telegrafního úřadu v Chomutově, měl štěstí v neštěstí. Byl zasažen střelou do břišní dutiny; střela prošla nejprve prázdnou sumkou na náboje a potom vnikla do těla, kde prostřelila tenké i tlusté střevo. Laburda však zranění po náročné operaci přežil. Pátrání po Heřmánkově vrahovi vedlo k podezření, že jím je fanatický henleinovec Albín Schaarschmied, který před trestem unikl do Německa. Během války se nacisté s jeho hrdinstvím pochlubili v kronice Hory Sv. Šebestiána, ale na konci války stránky o Heřmánkově vraždě "kdosi" vyřízl a zničil ...
Z hlášení okr. četnického velitelství /jedn. č. 689/38/: Jednotky S.O.S. (Stráž obrany státu) složené ze spolehlivých příslušníků policie, četnictva, finanční stráže, vojska a civilních osob, měly za úkol střežit bezpečnost v příhraničních oblastech, zejména s nacistickým Německem, ale i Polskem a Maďarskem, kteří si stejně jako Němci, činili územní nároky na část Čs. území. Právě taková jednotka sloužila i na Hoře Sv. Šebestiána (dříve St. Sebastianberg), okr. Chomutov (Komotau), jenž přinesla dne 15. září 1938 svou krvavou oběť.
Dne 14. září 1938 v 17 hod nastoupil četnický strážmistr Jan Heřmánek svou rutinní pochůzkovou službu společně s vojínem S.O.S. a zřízencem státního telegrafního úřadu Antonínem Laburdou. Činnost této smíšené hlídky spočívala v dohledu nad pořádkem přidělené oblasti a kontrolou všech osob, které měly namířeno k hranici či naopak. Služba probíhala v relativním klidu, jak asi a tehdejší dobu bylo možné, tedy bez nějakých výraznějších konfliktů. Kolem jedné hodiny ranní, tedy už 15. září, postávali strážmistr Heřmánek a vojín Laburda před expoziturou státního policejního úřadu, kde rozmlouvali s jinými vojíny a policisty. Jelikož oběma měla již končit služba, je dosti pravděpodobné, že právě rokovali se střídajícími kolegy.
Vzhledem k pokročilé noční hodině, kdy obvykle není nikterak velký ruch v ulicích, nebylo možné přehlédnout jakousi postavu vedoucí jízdní kolo směřujíc k hranici směrem na Reitzenhein. Jan Heřmánek, vědom si své povinnosti, vyrazil spěšným krokem k neznámému individuu, aby zkontroloval jeho totožnost. Za ním ho následovali vojín Antonín Laburda a kancelářský pomocník Otto Pešek. Právě Pešek doběhl k neznámému jako první a zvoláním "halt", dotyčného zastavil. Strážmistr Heřmánek se ihned muže zeptal, kdo je a odkud pochází. Na dotaz mu bylo odpovězeno pouze stroze, že pochází z Nové Vsi. Na druhou otázku, kam má namířeno, nedostal odpvěď vůbec. Když se Jan Heřmánek optal neznámého podruhé, ten ihned učinil dva kroky zpět i s kolem a vytáhl automatickou pistoli, z níž zahájil střelbu. První rána zasáhla čet. strážmistra Heřmánka a další kulky našly svůj cíl ve vojínu Laburdovi a Otto Peškovi. Heřmánek ihned po první ráně klesl bezvládně k zemi, stejně jako vojín Laburda. Otto Pešek zasažen jednou ranou se dal na útěk směrem k policejní expozituře. Neznámý útočník po něm ještě několikráte vystřelil, avšak ani jednou kulkou se již netrefil.
Výstřely a křik okamžitě zalarmovali četníky z četnické stanice Hora Sv. Šebestiána a vojíny S.O.S., kteří se okamžitě seběhli na místo činu. Tam nalezli strážmistra Heřmánka ležícího na silnici u domu č.p. 152, který byl již mrtev a chroptícího vojína Antonína Laburdu, jenž silně krvácel. Ihned se rozeběhlo pátrání po pachateli tohoto ohavného činu, které bohužel dopadlo neúspěšně. Jak vypověděl jeden svědek této otřesné události, neznámý muž ihned nasedl na kolo a uprchl směrem k hranici. Otto Pešek s prostřeleným stehnem a vojín Laburda, jenž utrpěl vážné střelné poranění v krajině břišní, byli ihned převezeni do nemocnice v Chomutově, kde se jim dostalo včasného ošetření.
Jak už bylo řečeno, útočník, nepochybně místní henleinovský ordner, uprchl směrem k hranici s Německem, kterou překročil. Z tohoto důvodu se již nikdy nepodařilo zjistit pachatelovu totožnost. Tedy až na popis postavy a oblečení, které měl na sobě v inkriminovaný okamžik. Otto Pešek popsal henleinovského útočníka takto: vyšší postava, hubený v obličeji, lícní kosti vysedlé, tmavomodrý kabát, dlouhé světlejší kalhoty a ordnerská čepice s lesklým štítkem.