Dědictvím ze staré školy dostaly Horoměřice pěkný, značně veliký, poctivý zvon, jímž pravděpodobně hlásili v bývalé školní budově počátek vyučování, trvání jednotlivých vyučovacích hodin, poplach a podobně.
Jednoho dne přišel v jazyce protektorátů rozkaz, urychleně odnésti pro válečné účely všechno v mosazi a jiných barevných kovů, tedy i mosazné kliky dveří, oken, měděné hrnce, kotle atd. a nahraditi je jinými kovy a hmotami, popř. dřevem. Pochopitelně, že vítanou kořistí se měl stát i zvon z pravé zvonoviny, který prakticky již nesloužil a byl na odpočinku. Vedle něho i masivní mosazné tyče, pruty po celé délce všech tříd, určené k zavěšování a pohodlnému posouvání obrazů při vyučování, měly být obětovány se všemi klikami, závažimi a jinými předměty. Kliky byly z umělých hmot. Soused školy, zámečník Josef Veselý, se nabídl, že obrazové tyče odmontuje a nahradí dřevěnými. Odmontované mosazné tyče ukryl doma do svého provozního materiálu. Ale co zvon - památka na školní minulost? V pozadí parkuu pomníku Svobody stály tři staré bělokoré břízy. Ředitel V. Březina rozměřil pečlivě jejich vzájemnou vzdálenost, nakreslil na papír plánek a označil místo, kde se zvon, dobře zabalený, namaštěný tukem, tak asi na 0,5 m do země "pohřbí" a zamaskuje.
Stalo se. Ze školy je vypověděli a vystěhovali se vším všudy do ubohých náhradních útulků v místních hostincích. Do celé školy, do všech místností nasadili hordu německých holek - říkali jim "Blitzmädel" (blesková děvčata) a vozili je denně do zaměstnání na letiště do sousední Ruzyně. Škola zvučela německými pochody a šlágry. Přechodně zde bývali umístěni i vojáci. Zařídili se zde barevným německým nábytkem všeho druhu. Zastihl je tu i konec války. Učitelé se vrátili do školy, pan Březina chtěl vykopat svůj zvon, ale ten ve skrýši už nebyl. Němci si na zahradě kopali zákopy, zvon asi našli a ukradli.
Za pár let, kolem roku 1950, začal pan Březina myslet na odchod do výslužby. Vlastnil několik úlů, a když je chtěl přestěhovat, jeden se skulil, nárazem se uvolnilo prkno na ucpávce a uvnitř se objevil zvon. Pan Březina si hned vzpomněl, že tenkrát před tím, než Němci počali kopat výkopy, sám zvon přestěhoval do úlu, ale zapomněl na to. Hned druhý den jej dal upevnit v 1. patře.