16 - SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ

Dne 2. února 1900 na podnět Václava Pěničky - učitele zdejší školy, za přispění starosty Josefa Tovary a Václava Čápa - hostinského, byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Klecanech. Stav při založení byl 22 činných a 6 přispívajících členů. Prvním velitelem byl Bohumil Görner - učitel zdejší školy. 

Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Tohle věděl už před 255 lety př. n.l. jakýsi Ktesibios, který jako první postavil přenosné dvouválcové, pístové hasičské čerpadlo. Ve starém Římě byli k boji s ohněm cvičeni otroci. Ve středověku panovníci vydávali různé pokyny jak zabraňovat požárům. Nejstarší dochovaný "Pořádek o hašení ohně" je ze 14. stol. A byla to samozřejmě Marie Terezie, která v roce 1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského". Josef II. pak vydal další požární řády, které upravovaly i povinnosti obyvatel. V Praze byla roku 1821 z řad řemeslníků zřízena první řádná hasičská záloha. V roce 1853 nastoupilo do služby prvních 11 profesionálních hasičů. Po II. svět. válce musely hasiče z povolání zřídit všechna města, která měla více než 50 000 obyvatel. 

S činností jak profesionálních, tak i dobrovolných hasičů máme neodmyslitelně spojenou hasičskou stříkačku. Ta první byla v Amsterodamu v roce 1673 vybavena hadicemi sešitými z kůží. Ty později vystřídaly hadice z plachtoviny a od roku 1850 se používají sací hadice gumové. Dalším důležitým pomocníkem je výsuvný žebřík, který v roce 1761 vyrobil zámečník Birner v Mnichově. V roce 1908 představil konstruktér Tatrovky Hans Ledvinka svou motorovou stříkačku. 

K dnešnímu vybavení hasičů patří ještě zásahové obleky, dýchací přístroje, rozpínáky, nůžky, motorové pily, elektrocentrály, rozbrušovačky, osvětlovací technika, plachta, nafukovací záchranná poduška a mnoho dalších věcí. 

Práce hasičů nespočívá jen v hašení požárů. Profesionální hasiči by bez podpory a pomoci dobrovolných hasičů nemohli zvládat všechny lokální problémy, ke kterým jsou přivoláváni. Je třeba si uvědomit koho (kromě maminky) voláme, když je zle. 

Když hoří, když při hře dítě spadne do nezajištěného výkopu, když nám voda vytopí sklepy, když vichřice vyvrátí přes cestu strom nebo když nezkušené kotě uvázne vysoko ve větvích stromu.

Proto za hodiny a hodiny práce ve dne i v noci, práce, kterou si uvědomíme až ve chvíli, kdy nám hoří střecha nad hlavou nebo voda stoupá nezadržitelně k našim dveřím, patří dík a uznání. Uznání všem, kdo jsou ochotni, kromě svého povolání, zastávat práci a poslání dobrovolných hasičů. Je to poslání, která na pomyslném žebříčku lidskosti a solidarity zastává čelní místo.