03 -ZÁMEK HOROMĚŘICE

Zámecká budova stála mnohem dříve, než se uvádí, neboť nynější nahradila časem sešlou panskou budovu postavenou asi 50 m níže. Dosud jsou zde trosky zdiva při ohradě zahrady. 

Kolem roku 1540 horoměřické panství patřilo rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Ti měli společné předky s Bechyni z Lažan a přišli do Čech pravděpodobně ze Slezska. První Zejdlic se v Čechách objevil ve 2. pol. 14. stol. a někdy v té době rodina získala statek Šenfeld (dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu, podle něhož si tvořila přídomek). Teprve ve 2. pol. 16. stol. začali Zejdlicové bohatnout a prosazovat se i společensky. O tento obrat se zasloužili dva synové Jiřího Zejdlice (zemř. 1572), kteří založili samostatné odnože rodu. Prvou z nich, přijatou do panského stavu roku 1580 a usazenou na Chocni, Polné a Horním Studénci, založil a přivedl k zámožnosti Hertvík Zejdlic (zemř. 1603), který vlastnil horoměřické panství až do roku 1598. Druhou odnoží, s hlavním sídlem na Encovanech, vytvořili synové Jana Zejdlice (zemř. před r. 1576), přijatí do panského stavu až roku 1610. Nástup obou těchto větví zastavilo stavovské povstání v roce 1619. Jediným dědicem jmění polenské odnože byl Rudolf Zejdlic, císařský komisař však statky Rudolfovi zabavil, ten se ale konfiskace nedočkal, zemřel roku 1622. Ke konfiskaci byl odsouzen i dědic encovanské větve Ladislav Zejdlic, ten zemřel ve vyhnanství v Sasku. 

Tři kapři byli společným znamením několika rodů, které užívaly přídomek z Lažan. Tento přídomek zůstal Bechyňům, ale Zejdlicové se začali psát ze Šenfeldu. Barvy jejich erbu jsou trochu sporné; někdy se udává, že kapři byli zlatí ve stříbrném poli, ale to je málo pravděpodobné, protože to neodůvodněně odporuje heraldickým pravidlům. V klenotu měli Zejdlicové snad kopí s praporky a pštrosí pera. Zejdlicovské kapry najdeme i dnes ve znacích měst Přibyslavi a Polné. 

Z doby, kdy na zámečku sídlil rod Doudlebských ze Sternecků (od roku 1880), známe některá jména služebnictva. Podkoním a komořím v jedné osobě byl Václav Klouček z Horoměřic. Nikdo mu zde ale neřekl jinak než "lokaj". Jeho manželka Anna byla na zámku služebnou. Narodila se jim dcera Marie, která se provdala za Václava Miksu (jeho rodiče byly Jan Miska a Anna Čacká). 

Církevní a rodové erby držitelů statku v Horoměřicích 1273 - 1948

Pod ohradou zámecké zahrady, ve které stával "panský dům", cesta směřovala k ovčínu a dále k Praze. Z náměstíčka mezi domy č.p. 24 a č.p. 25 vedlo 7 - 9 schodů do bývalého dvora (nyní zahrady), kde se konaly až do roku 1898 vesnické poutě. Ze zámeckého dvora se pak ještě třemi nebo čtyřmi schody vcházelo zámeckou budovou na hospodářský dvůr a z něho až do roku 1868 po nezakrytých dřevěných schodech do zámecké kaple v 1. patře. V roce 1868 byly schody vyměněny za pískovcové a prostor zastřešen. 

Dvorní část zámku

V nové zámecké budově byla zřízena kaple sv. Anny čtvercového zkoseného půdorysu, menších rozměrů než jsou nynější. V kapli byly dva oltáře, jeden byl zasvěcený Panně Marii a druhý sv. Anně. Byla zde i kazatelna. Jelikož v pozdějších dobách přibývalo věřících, nestačila kaple věřící pojmout, a tak došlo v roce 1693 k úpravě. Byla odstraněna kazatelna a oltář sv. Anny a současně zřízen, patrně na pozdější pokyn Noseckého, kopulový strop, na kterém kněz Fr. S. Nosecký v roce 1752 (rok před svou smrtí) dokončil stropní fresku. Kopuje je dřevěná, opatřená štukovou omítkou. 

Část stropní fresky v kapli sv. Anny

Po zrušení oltáře sv. Anny v roce 1868 při velkých opravách a úpravách zámku i kaple, byl zbylý oltář Panny Marie obohacen darem Strahovského kláštera - krásnou polychromovanou soškou. Oltář je vytvořen v renesančním slohu. V kapli je ještě 6 obrazů od neznámých malířů. Obraz Jana Nepomuckého namaloval Jiří Vilém Neunhertz (zemř. 1749), který působil ve službách kláštera. 

V loveckém sále byla zřízena v roce 1975 výstavní síň "Sin tradic". Dětská léta zde prožíval od roku 1871 do roku 1879 pozdější spisovatel JUDr. Rudolf Krombauer, otec známé herečky Jarmily Krombauerové (Svobodové).