01 - HISTORIE OKOLÍ HOROMĚŘIC

Okolí obce Horoměřice, jak lze soudit z četných prehistorických nálezů, bylo již v nejdávnějším pravěku zalidněno. Ostrohy vltavského údolí a rovněž stráně a výšiny při údolích potoků ústících do Vltavy vykazují stopy pravěkého života. Prehistorická naleziště v Podbabě a na Řivnáči, řadové hroby v údolí Únětic, Noutonic a Čičovic, nálezy na Levém Hradci, ve Statenicích, Černém Vole, v samotných Horoměřicích, v Šárce, Vokovicích i Řeporyjích, dávají neklamné znaky pravěkého osídlení. Obyvatelstvo sídliště na ostrohu Řivnáče u Levého Hradce je považováno za nejstarší v Čechách.

Klimatické změny na přelomu pleistocénu a holocénu (6. tis. př.n.l.) vytvořily na evropském kontinentu podmínky k přechodu od loveckosběračského způsobu života lidí k životu usedlému, založenému na zemědělství. Jeho počátky jsou spojeny s příchodem kolonistů z jihovýchodní Evropy asi v pol. 5. tis. př.n.l. Nejstarší nálezy tzv. kultury s lineární keramikou pochází z Bubenče, Vokovic a Statenic. Jedná se o zlomky nádob zdobených ornamenty založených převážně na obloukovitě a spirálovitě vedených liniích. Další nálezy tvoří kamenné nástroje vyráběné technikou štípání a broušení, hliněné přesleny ke spřádání rostlinných i živočišných vláken, závaží ke tkalcovským stavům a nástroje kostěné. Osady se skládaly z dlouhých domů obdélníkovitého půdorysu, jejichž konstrukci tvořilo 5 řad kůlů, stěny pak krajní řady kůlů propletené proutím a vymazané hlínou. V blízkosti osad byla pole, na kterých se pěstovala především pšenice dvouzrnka, v menší míře i ostatní obiloviny a luštěniny. 

V pozdní době kamenné (4. - 2. tis. př.n.l.) začalo osídlování výše položených míst s členitým terénem. Tyto strategicky výhodné polohy vytvářely podmínky pro budování chráněných, často hrazených osad (např. sídliště na Babě). Tlak z jihovýchodu stále zesiloval. Výsledkem je i proniknutí kultury s keramikou kanelovanou (charakteristické jsou džbánky a amfory zdobené žlábky), která se stala podložím vzniku kultury řivnáčské. Na vrchu Řivnáč u Roztok byly objeveny nálezy tenkostěnné a dobře vypálené keramiky (džbánky, misky, knoflíky, hmoždíře apod.), což svědčí o vysoké úrovni řemeslné práce.

Starší doba bronzová se vyznačuje kulturou únětickou (2 000 - 800 let př.n.l.). Únětičtí řemeslníci vyráběli šperky, nástroje a zbraně výhradně ze surovin dovážených z dolů v Alpách, se svými výrobky měli mezinárodní úspěch - bronzové předměty byly nalezeny až v Anglii. Žili v miniaturních vsích s pěti až sedmi kůlovými chalupami. Podle velikosti pohřebišť se soudí, že osady mohly být domovem pro 40 až 80 lidí. Únětičtí zemědělci pěstovali vedle pšenice i ječmen, proso, ojediněle i žito, z luštěnin hrách a čočku. Objevy kamenných závaží, tzv. přeslenů, jsou důkazem důležité inovace v tkalcovství, neboť signalizují zavádění vertikálního tkalcovského stavu. Pozoruhodné bylo uspořádání a výbavy hrobů a pohřebišť. Mrtví byli pohřbíváni vesměs do dutých kobek, často vyzděných, anebo jim pozůstalí vydlabali dřevěnou rakev. Leželi zpravidla ve skrčené poloze a na pravém boku, hlavou obráceni k jihu, obličejem se takřka bez výjimky otáčeli buď k východu, nebo spíše ke slunci. To svědčí o nějakém, blíže neznámém, slunečním kultu, rozhodně však o tom, že únětický lid měl vyhraněné abstraktní představy o posmrtném životě. Zrod jakéhosi pohanského náboženství dosvědčuje také fakt, že v horobech přibývá symbolických rekvizit - miniaturních nádobek, oblázků apod., na cestu do záhrobí už mrtvým nestačí potrava, nápoje nebo zbraň. Ze všech archeologických nálezů vyzařuje jasný pořádek a smysl pro organizaci. 

V době, kdy se roku 776 př.n.l. uskutečnily první olympijské hry, dle tradice byl v roce 753 př.n.l. založen Řím a vznikaly řecké tragédie a komedie, střední Evropa se nacházela přibližně v půli doby železné. V mladším období doby železné se začínají znovu budovat sídliště na strategických polohách. Na území Velké Prahy byly v té době osídleny např. Šárka, Trója či Hostivař. Velký význam pro naši zem mělo osídlení Kelty v 5. stol. př.n.l. Nejen proto, že keltský kmen Bójů dal údajně naší zemi jméno Bohemia, ale proto, že Keltové dovršili na našem území území pravěký vývoj. Úroveň keltského hutnictví, kovářství, šperkařství, stavitelství i dalších oborů, snese srovnání s úrovní středověku. Přinesli k nám znalost hrnčířského kruhu a rotačních mlýnků na obilí. Keltové u nás jako první razili mince. Období, které pak následovalo, je dlouhou dobou celkového úpadku. 

První čtyři století po narození Krista se označují jako jako doba římská. S výjimkou obchodních cest Římané do Čech nevstoupili. Hlavním činitelem se tu staly germánské kmeny, které vytlačily keltské obyvatelstvo. Sídliště se koncentrovaly u vodních toků - svědčilo to o relativně suchém podnebí v té době. Vedle keramiky tvoří významnou součást nálezů i spony. Od 5. stol. našeho letopočtu se datuje období stěhování národů. Je to doba nových kmenových přesunů po pádu římského impéria. Od 2. pol. 6. stol. pronikaly do Čech skupiny slovanského obyvatelstva. Typické jsou malé, polozahloubené sídelní objekty s kamennou pecí, jednoduché vázovité, v ruce modelované nádoby, málo nástrojů, žádné zbraně a téměř žádné ozdoby. Přesto jsou tyto neokázalé nálezy svědectvím příchodu lidí, kteří tuto zem už neopustili. Zahájili novou etapu našich dějin, která trvá dodnes.