01 - KLECANY V RANÉM STŘEDOVĚKU

Slovanské hradiště v oblasti Klecan se datuje již do 9. stol. V místech zvaných Na Hradišti, v Klecanském háji, V Čertovce jsou ještě dnes znát valy, cesty a pozůstatky velkého hradiště, které by mohly podle posledních výzkumů být hradištěm Pravý Hradec. 

Klecany, obec na pravém břehu Vltavy, vstoupily do archeologické literatury již v 18. stol. Tehdy byl v poloze u Zámku, na parc. 452 objeven první hrob z doby hradištní s nádobou. Další hroby téhož stáří ze zámecké zahrady vykopal J. Felcmann a samotné hradiště popsal J.L. Píč o více jak 100 let později. Až donedávna nic neukazovalo, že by se jednalo o lokalitu významnou, vzhledem ke skromným archeologickým objevům z raně středověkého období i faktu, že hradiště není zmiňováno v nejstarších písemných pramenech. 

Tento pohled změnil až záchranný výzkum v roce 2000, který proběhl přímo v areálu hradiště, resp. v jeho východní části. Na parcele č. 353/13 Ing. Harnacha v Klecanech proběhl archeologický výzkum muzea Praha - Východ (I. Krutina) a Archeologického ústavu v Praze (N. Profantová). Při něm bylo zjištěno 39 hrobů. Toto pohřebiště leží uvnitř hradiště a označujeme je Klecany II, neboť víceméně současné pohřebiště známe z prostoru zámecké zahrady (Klecany I).

Šlo o malé pohřebiště ležící ve svahu, původně zde bylo asi 50 - 70 hrobů. Byl zde důsledně dodržován pohřební ritus, kdy mrtví byli do hrobů ukládáni v natažené poloze na zádech s rukama podél těla a s jednotnou orientací Z-V. Jediné sledovatelné odchylky byly zjištěny v případech, kdy pravá nebo levá paže směřovala do oblasti pánve - tedy do klína. Ženské a dětské hroby byly poměrně bohatě vybavené, mužské hroby nejspíše obsahovali jen nůž, či byly bez výbavy, muži se v důsledku křesťanství vzdali svých společenských atributů - především zbraní. Nejvýznamnější hroby se koncentrovali ve střední části pohřebiště, jde o hroby 14, 22, 23. Hrob 22 obsahoval masivní stříbrné esovité záušnice, karneolový korál, stříbrnou katorgu (schránku na amulet) s rytou výzdobou dvou bájných zvířat a dva železné nože s pocínovanou železnou rukojetí. Nože měly kvalitní čepele provedené technikou vlnkového svaru, díky tomu a štíhlému tvaru čepelí snad mohlo jít i o chirurgické nástroje. Uvnitř kaptorgy byla vlákna lnu a malé kůstky, tento obsah měl magicky ochraňovat významnou ženu zde pohřbenou. Ta snad mohla být kdysi léčitelkou. Víme totiž, že u její ruky byl nalezen cizí, asi dětský zub a že místní komunita by ošetřována kvalitně. Vedle pohřbený muž totiž prodělal jeden z nejnáročnějších zákroků - tzv. trepanaci lebky, kdy musela být vyříznuta část této kosti - a operaci přežil. Bohužel již nezjistíme, jak byla tato žena stará, její kosti zničila povodeň v roce 2002. Na pohřebišti byla jen jedna žena vybavena bohatěji než naše "léčitelka" - žena z hrobu 23. Její záušnice byly zlaté, místo kaptorgy měla náhrdelník tvořený skleněnou, dvěma velkými stříbrnými jemně granulovanými perlami a perlou ametystovou. I ona měla velmi kvalitní drobný nožík, který mohl sloužit spíše k toaletním zásahům, než pro běžnou potřebu. Jedním z nejstarších hrobů byl dětský (cca okolo 1 roku). Hrob 28, kde holčička byla ozdobena soupravou 11 stříbrných náušnic a záušnic našitých původně na čelence. Na krku měla náhrdelník asi ze 40 - 50 drobných skleněných korálků. Tento hrob můžeme datovat do 1. třetiny 10. 

stol., neboť obsahuje 3 náušnice s granulovanými hrozníčky moravského typu: ty se zde nosily ke konci 9. stol. a na počátku 10. stol., záušnice ukončené esovitě se pak začaly nosit až na počátku 10. stol., kdy patrně výbava šperků vznikla. Na pohřebišti se pohřbívalo určitě v prvých dvou třetinách 10. stol., možná i o něco déle. Nové poznatyk přineslo i již dříve známé pohřebiště č. I. 

Výzkum pod vedením N. Profantové proběhl především v roce 2005, omezeně ještě v roce 2006. Na tomto pohřebišti také pohřbívala tehdejší společenská elita, žijící nejspíše na hradišti. Mezi nejvýznamnější pohřby patří bojovník z hrobu 22, který byl pohřben ve dvou odlišných oděvech - s dýkou a bojovou sekerou, v okovaném vědru dostal nápoj na poslední cestu. Jeho hrobka patřila k nejhlubším a největším, na vnitřní "rakev" mu jeho žena či dcera při obřadu položila náušnice, které si strhla z účesu. Ty ukazují, že byl pohřben také v 1. třetině 10. stol. Nejbohatší žena měla 5 či 6 stříbrných náušnic, všechny moravského typu, zdobené granulací. Kromě toho měla náhrdelník složený minimálně ze 64 skleněných korálků a u pasu 2 nože. Její hrob může pocházet z poslední třetiny 9. stol. Nejbohatší dívenka - asi tříletá - měla také náušnice, byť jenom pozlacené, zelené skleněné korále a na náhrdelníku železný přívěsek. Ten též sloužil jako amulet, na něm jsme zachytili lněná a patrně i hedvábná vlákna. Kromě toho měla u pasu velký nůž ve zdobené pochvě a jídlo v nádobě, pití v dřevěném, železem okovaném vědru. 

Na rozdíl od pohřebiště na hradišti, měli někteří pohřbení nejen nápoje, ale i maso na poslední cestu. Většinou šlo o mladou slepici, původně zřejmě na dřevěném talíři. Víme, že někteří pohřbení měli v nádobě obilnou kaši. Zvláštním milodarem je vajíčko - symbol životní síly a znovuzrození, umožňuje vznik živého z "neživého". To mívali u nohou jen mrtví na pohřebišti Klecany I. Na pohřebišti v Klecanech I bylo zachyceno cca 46 hrobů, s dřívějšími akcemi jich je 66. Pohřebiště bylo velké, původně čítalo minimálně 160 - 200 hrobů, některé ještě v západní části pohřebiště čekají na odkrytí, značná část jich byla zničena v 1. pol. 20. stol. Trvalo déle než druhé pohřebiště, nejméně do přelomu 10. - 11. stol. Bylo konzervativnější, křesťanské zvyky na něj proniklaly velmi omezeně. Více se zdůrazňovaly příbuzenské vztahy, někteří byli pohřbíváni do stejné hrobky (dvě ženy), manžel s manželkou byli pohřbeni do společné hrobky a nejspíše se drželi za ruce. Na obou pohřebištích byly velmi početné hroby dětí, ukazující na značnou úmrtnost děti do 6 let. Jeden malý chlapec (pohlaví zjištěno dle DNA) měl hrob dokonce označený kamennou stélou, postavenou v nohách, což je jev v 10. stol. dosti vzácný. 

Co nového přinášejí archeologické výzkumy v Klecanech?

Ukazují především na větší a dřívější význam hradiště v obci, které leželo naproti slavnějšímu Levému Hradci a udržovalo optické (signalizační) spojení nejen s ním, ale i s Pražským hradem. Vzniklo jen o málo později než Levý Hradec, na přelomu 9. a 10. stol., i na něm žili významní velmoži a bojovníci. Šlo patrně skutečně o Pravý Hradec, zmiňovaný pozdějšími písemnými prameny. Mezi oběma hradišti fungoval strategicky významný brod přes Vltavu a kontrolovala se z nich dálková cesta. Na hradišti musel existovat ve 2. pol. 10. a v 11. stol. kostel, nevíme, zda kamenný či dřevěný. Kde asi stál? Jeho polohu se může v budoucnu ještě podařit odkrýt, budou-li mít archeologové nutnou dávku štěstí. Očekávali bychom jej v blízkosti pohřebiště na hradišti, ovšem nic tomu nenasvědčuje a část plochy je již zastavěna. Přestěhovalo se pohřebiště za ním kamsi více nad řeku? Bylo hradiště vnitřně členěno, mělo rezidenční reprezentativnější část? Podle geomagnetického průzkumu se domníváme, že ano, ale archeologický výkum v podezřelém místě neproběhl. Dnes se již odvážíme vyslovit hypotézu, že oba Hradce - Levý a Pravý vytvářely v 10. stol. významnou mocenskou a správní jednotku, sídelní aglomeraci Levý Hradec - Klecany. K ní patřila i běžná sídliště, objevená a dosud neprozkoumaná, na katastru Klecan i Roztok. Tak naše poznakty z Klecan a protějšího Žalova, kde bylo odkryto další podobné pohřebiště v letech 2003 - 2004, pozvolna mění "ustálený obraz éry prvních Přemyslovců". 

Zpracování archeologických výzkumů trvá poměrně dlouho, je nutno provést detailní analýzy (např. antropologické určení pohlaví, věku a některých nemocí pohřbených, analýzy zbytků látek, kovových slitin ozdob, dřev, z nichž byly vyrobeny dřevěné konstrukce v hrobech), než je možné formulovat konečné hyotézy a závěry. Poznatky by pak měly být shrnuty v knize o významu Klecan v 9. - 11. století.