.jpg?s3=1)
Ačkoli osídlení oblasti je doloženo již od starší doby kamenné, první písemná zmínka o Klecanech pochází teprve z roku 1309 ze jména Lobka z Klecan, svědka při koupi Václavic. Záznam byl nalezen paterem Pavlem Kunešem v roce 1997 v zachovalých pozůstatcích Desek zemských, které téměř shořely při požáru Pražského hradu 02.06.1541. To, co nebylo požárem zničeno, zpracoval historik Josef Emler a vydal v roce 1870 pod názvem Pozůstatky Desek zemských Království českého roku 1541 pohořelých. Koncem 14. stol. je ve vsi doložena tvrz. V roce 1316 zde sídlil vladyka Mladoň z Klecan.
Pověst o historii vzniku Klecan praví, že: "Kníže Přemysl, který prý roku 726 vystavěl sousední ves Přemyšlení, nechal roku 777 v Klecanech zřídit chrám a postavit hrad, který daroval spolu s malým územím svému věrnému služebníkovi, po němž pak toto místo obdrželo název Klecany, neboť byl kulhavý (klecavý)".
V roce 1507, kdy byla obec v majetku Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. Jagellonský svým Majestátem ves Klecany na městečko s právem konání týdenního trhu každou středu a navíc jarmarku na den sv. Jakuba apoštola, který trval celých osm dní. Během třicetileté války bylo město poničeno a několikrát vyhořelo. Klecany byly městečkem ještě v roce 1669, jak dokazuje listina nacházející se v tzv. urbáři z roku 1629, ve kterém jsou obyvatelé Klecan označováni ještě jako měšťané. Není známo, kdy a proč Klecany o toto privilegium přišly, kdy a proč přestaly být městečkem. V roce 1628 Klecany patřily hraběnce Anně Fürstenberkové, rozené Lobkowiczové, která tento majetek zdědila od paní Alžběty Lobkovské, rozené z Lobkowicz. Později se ves Klecany staly majetkem řady pražských měšťanů a šlechty. Mezi majiteli nacházíme rody Trautmannsdorfů, Štemberků a Clam-Gallasů. V roce 1803 koupil klecanské panství Jan Vobořil od hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Rodina Vobořilova měla v držení Klecany až do roku 1847, kdy je od pana Vobořila odkoupil Antonín Balle. Poslední majitelem klecanského panství a zámku byla rodina Beniesů, a to až do roku 1945.
Vesnice Klecany byla německy pojmenována "Gross Kletzan" k rozlišení od blízké, mnohem menší, do této farnosti náležející a jihozápadním směrem ležící vesnice stejného názvu, která se nachází pod kopci u řeky Vltavy. Proto jsou tyto dolní Klecany nazývány "Malé", dnešní název Klecánky, a ty druhé Velké, dnes Klecany.
Status města obdržely Klecany znovu až 01.07.1994, znak a prapor pak 17.01.1997.
Znak tvoří červeno-zelený polcený štít. V červeném poli je umístěna zlatá ptačí klec, v horní části zeleného pole jsou 3 zúžená stříbrná břevna.
Prapor tvoří tři vodorovné pruhy - červený, bílý a zelený v poměru 1:1:2. Poměr šířky k délce je 2:3.
.jpg)
Historické prameny sahající do 16. stol. však o těchto symbolech města neposkytly žádné informace. Nezbylo než vypracovat návrh vlastní, vycházející právě z historie města. V díle prof. Profouse z roku 1949 s názvem Místní jména v Čechách je uvedeno, že jméno Klecany znamená ves lidí bydlících v kleci. V díle jiného autora, prof. Šmilauera, je uvedeno, že název Klecany vyjadřuje místo, kde se vyráběly sokolnické klece. Klec se tedy stala ústředním motivem návrhu znaku Klecan, který měl vypadat takto: Dvourohý španělský štít modré barvy, v jehož středu je zlatá sokolnická klec, která má 5 prutů, vycházejících ze dna a tvořících tvar královské koruny. Nad závěsným oken klece měla být umístěna osmicípá zlatá šternberská hvězda. Zlatá barva byla zvolena jako symbol náležitosti Klecan ke královskému sídlu a barva modrá měla symbolizovat Povltaví. Návrh na prapor zněl: tři vodorovné pruhy - uprostřed dvou pruhů modrých se nachází pruh zlatý. Podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR doporučil úpravu jak znaku, tak i praporu. Podle tohoto doporučení byl páterem Pavlem Kunešem zpracován nový návrh, který dne 04.04.1996 projednalo zastupitelstvo města a dne 17.01.1997 byl návrh přijat Poslaneckou sněmovnou.