SEDLÁK a PODRUH
Sedlák je dnes nepříliš užívané označení pro většího zemědělce vlastnícího statek (obytný dům s hospodářským zázemím). Podle tradičního rozčlenění českých zemědělců (nepočítáno šlechtický velkostatek) byl největším zemědělcem ve vsi, menšími byli chalupníci a nejmenšími majiteli nemovitostí byli baráčníci (domkáři).
Zejména s prosazováním emfyteutického práva (= dědičného práva nájmu) se ustálilo dělení vesnice na lány - lán byly polnosti, které obhospodařoval jeden zemědělec (sedlák). Odsud se také odvíjí názvy tříd jednotlivých zemědělců (když se později ucelené statky rozdrobovaly); celoláník byl celosedlák, později se objevovali půlláníci (poloviční sedláci), čtvrtláníci (čtvrtina lánu se někdy udává jako hranice mezi seldákem a chalupníkem) apod.
Sedlák se obecně jako označení začal používat v 16. stol. v tzv. selských řádech vydávaných vrchností (tj. oznámení vrchnosti jak a v čem se zachovat na daném panství kde byl řád vydán).
Sedlák zakoupený - některý z jeho předků zaplatil v minulosti vrchnosti nějakou částku (zakoupil se), takže jeho držení gruntu (dědičný podnájem) je nezrušitelný. Vrchnost ho smí vykázat z gruntu pouze v případě, že se nějak proviní.
Sedlák nezakoupený - drží statek jen do vůle pánovy, tedy vrchnost ho může kdykoli vyhnat zcela dle libosti. V praxi k tomu nedocházelo a rozdíl mezi zakoupenými a nezakoupenými se do jisté míry stíral. Některé důležité rozdíly však zůstaly. Vyhořelou chalupu nezakoupeného například opravovala vrchnost, zatímco zakoupenému pouze poskytla dřevo. Nezakoupení se nezapisovaly do gruntovních knih.
Svobodný sedlák (svobodník) byl majitel malého svobodného statku, který byl právně na úrovni panství, tj. držitel neměl poddanské závazky, mohl statek svobodně prodat a záznam se vedl v zemských deskách, později ve svobodnických knihách. Svobodníků bylo málo, např. jediný grunt ve vesnici měl statut svobodného statku, a to ještě v málokteré vesnici. Měšťané a šlechtici často přenášeli svůj opovržlivý vztah k poddaným na selský stav jako celek včetně svobodných sedláků.
Podruh (Inmann) byl nájemník bydlící v nájmu (tedy podruží) u sedláka (příp. jiného venkovského majitele nemovitosti). Zpravidla se také živil jako námezdní zemědělský dělník, takže byl u sedláka členem čeládky, tedy čeledínem. Na Moravě se podruhům říkalo "hofer", protože obývali stavení na dvoru. Někdy se rozlišovalo: podruh - pronajímá si komoru nebo suchý sklep a pokojník - pronajímá si pokoj.