POPLUŽNÍ DVŮR
Poplužní dvůr je historické označení pro panský (neboli vrchnostenský) dvůr, ke kterému náležela dominikální půda (= panská půda spravovaná přímo v režii šlechticů a leníků, podmínečných držitelů půdy; to zajišťovala robotní a námezdní pracovní síla, tato půda až do novověku nepodléhala zdanění). Opakem dominikální půdy je půda rustikální, ta nebyla spravována v přímé režii vrchnosti, ale byla rozdělena na jednotlivé statky - grunty - a dědičně pronajímána sedlákům - gruntovníkům. Vlastníkem dominikálu i rustikálu však byla šlechta.
Český název pochází od označení staré měrné jednotky "popluží", kterým se také někdy zjednodušeně nazýval dvůr sám.
Součástí poplužního dvora byly hospodářské budovy a tzv. kmetcí (selské) grunty (dvory) s rustikálními (selskými) pozemky. Vlastní personál v čele s šafářem byl na poplužním dvoru minimální, neboť část práce zastali poddaní v rámci svých robotních povinností a námezdní pracovníci. Také dobytek se často v poplužních dvorech až do zrušení roboty v roce 1848 nechoval, neboť držitel poddanského gruntu měl povinnost robotovat jistý počet dní buď sám nebo s vlastním potahem.
Změny v hospodaření na poplužních dvorech přinesl rok 1848 s definitivním zrušením roboty. Dvory již nebyly spravovány v rámci jednotlivých panství, ale staly se klasickými statky. Termín poplužní dvůr se nicméně udržel až do poloviny 20. stol. a označoval jakýkoli dvůr (statek) v pronájmu.