FEUDÁL
Feudál je označení pro středověkého šlechtického vlastníka půdy (termín pochází z latiny podle spravovaného léna, latinsky feudum). Půda ve středověku představovala úrodu a tudíž přežití, a proto byli její vlastníci jakousi privilegovanou vrstvou (panstvo). Půdu propůjčoval král, a to většinou šlechticům a rytířům, kteří se vyznamenali v boji nebo jiným způsobem pomohli králi. Tato půda však nemusela být udělena dědičně a navíc se její vlastník stával královým leníkem. Musel z ní odvádět daně a poplatky. Ty mu platili poddaní na jeho panství. To tvořilo tzv. feudální systém typický pro celou středověkou Evropu.
Nejníže stáli poddaní, kteří odváděli daně šlechtě a církvi. Šlechta musela odvádět daně a poplatky králi. Král byl nejvyšší mocí ve státě.
Tento systém přetrvával po celá staletí a mezi jeho prvky patřilo nevolnictví (zrušeno až 1781 patentem Josefa II.), roboty a poddanství (ty byly zrušeny roku 1848). Tento systém byl označován za brzdu pokroku a jeho odstranění vedlo k průmyslové revoluci.